Jmenuji se Lukáš Koranda, narodil jsem se 1. března v Praze, kde i bydlím a to na Barrandově. Zde jsem chodil na místní základní školu, kde jsem vyrůstal a učil se novým věcem, a jelikož jsem byl velice aktivní dítě, tak jsem zkoušel mnoho sportů a hledal ten, který by mě bavil ze všech nejvíc. Začalo to fotbalem, dále jsem zkoušel florbal a další míčové hry. Nic z toho mě nenadchlo… Až jednou, když jsem na doporučení jedné naší paní učitelky vyzkoušel rychlostní kanoistiku. Hned jsem tomuto sportu propadl, pokaždé jsem se těšil, až znovu půjdu do loděnice a svezu se na lodičce. Bylo to krásné období plné bezstarostného ježdění.
Začínal jsem na kajaku, tak jako dříve každý, ale už tehdy jsem věděl, že budu chtít jezdit na kanoi, jelikož jízda na kanoi se mi líbila mnohem víc. Na kajaku jsem nejezdil špatně. Přesto ve 12 letech jsem klekl do kanoe a věděl, že z ní už nechci vylézt. Postupem času, jak jsem vyrůstal, se z bezstarostného ježdění stala vážná věc a já začínal čím dál více a tvrději trénovat. Důležitým momentem byl přechod k novému trenérovi- Honzovi Marešovi, který mě naučil spoustu nových věcí a skvěle mě vytrénoval. Má velkou zásluhu na úspěších, které jsem dokázal a díky němu jsem se zařadil mezi nejlepší závodníky z české republiky a dokázal zajet dobře i na mezinárodní scéně.
V současné době jsem přešel pod nového trenéra- Waldemara Fibigra a díky McDonalds také spolupracuji se spoustou jiných odborníků a skvělých lidí. I když už to není to bezstarostné „plácání“ a vození se na lodičce, je to spíše velmi tvrdá dřina a často hodně odříkání, tak přesto mě kanoistika neuvěřitelně baví a je pro mě jednou z nejdůležitějších věcí. Pohled na život z vodní hladiny je nepřekonatelný.
A co plánuji do budoucna? Zajíždět co nejlepší výsledky, dostat se na OH a v nejlepším případě tam i získat medaili.